Jaromíra Slívová: 21:21

V měsíci dubnu v prostorách Reduty uvidíme fotografie autorky Jaromíry Slívové.

 Po základní škole studovala učební obor „fotograf“ na odborné škole v Prostějově. Hned po škole nastoupila jako vedoucí dětského fotografického atelieru na Štefánikově ulici ve Zlíně. Při zaměstnání studovala „Institut tvůrčí fotografie“ v Brně pod vedením K. O. Hrubého. 20 let pracovala ve výrobním družstvu „Fotografia Zlín“ kde získala neocenitelnou praxi ve všech oborech fotografie. Po té vystudovala obor „Užitá fotografie“ na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Od roku 1996 vyučovala na oboru „Užitá fotografie a média“ na SUPŠ v Uherském Hradišti fotografickou tvorbu, technologii fotografie a praktická cvičení. Působila také jako lektorka při domě dětí „Šikula“ v Uherském Hradišti, kde předávala lásku k fotografii dětem ze základních škol. Své pedagogické působení ukončila před 2 lety.

Ve své volné tvorbě se nejraději věnuje klasické analogové fotografii od expozice filmu, zvětšování v temné komoře až po adjustaci fotografií. Nejraději tvoří snímky světelných zátiší v atelieru, nebo v plenéru, kde neustále nachází inspiraci ve hře světla a stínů. Věnuje se také portrétní fotografii. Její velkou zálibou je tvorba speciálních fotografických technik, kdy v procesu vývoje fotografie v temné komoře různými zásahy a technikami dotváří kompozici obrazu buď chemickou, nebo mechanickou cestou. Ráda zasahuje do výsledné fotografie kolorováním , nebo vytváří fotografické koláže.

Soubor 42 fotografií pro tuto výstavu představuje snímky nalezených zátiší v kombinaci klasické i digitální technologie.

Jaromíra Slívová:

Fotografie zátiší vybraných na výstavu jsem fotografovala v jednom nejmenovaném domě, kde bydlel a tvořil můj přítel. Snímky jsou pro mne vzpomínkou na krásné dva roky, kdy jsem měla možnost zde pobývat. Atmosféra a kouzlo toho prostoru na mne velmi působilo. Začala jsem tvořit kompozice různých zákoutí, předmětů a fragmentů, které dům nabízel. Snímky nalezených zátiší nejsou dotvářené, vše je tak, jak to v minulosti někdo zanechal.

Vstupte tedy do světa tajemných zákoutí ze zašlého domu. Každý snímek je oknem do minulosti, kde se střetává prach s pamětí a světlo dotváří zapomenuté detaily.

Fotografie zachycují atmosféru zastaveného času, stejně jako na hodinách (21:21), které pro mne byly inspirací k názvu výstavy. Zdá se, že všechno spočívá v klidu a ticho domu vypráví svůj příběh.

Každý snímek je svědkem zachycující dobu, kdy se život v domě odehrával jinak. Prach, který se usazuje na starých předmětech je němým svědkem minulosti. Světlo se láme v místnostech, odhalující krásu zapomenutých okamžiků.

Tyto snímky nejsou pouze vizuálním záznamem, ale jsou také vstupenkou do podivného světa nostalgie. Přeneste se do zašlé doby prostřednictvím těchto fotografií, kde se minulost mísí s přítomností.