Roman Šafránek: Light Heavylife

V prostorech Reduty Roman Šafránek prezentuje obrazy, které vytvořil v posledních šesti letech. Výstavu nazval podle cyklu Light heavy life, jehož překlad by mohl být interpretován mnohými způsoby. Je život, který prožíváme skutečně tak těžký? Nemohl by být lehčí? Nejsou břemena jen nesmyslný fetiš, s nímž z obavy z prázdnoty a pomyslného smyslu zápasíme?

Cyklus, který vytváří roku 2020, zaznamenává člověka, přenášejícího kusy neznámých matérií. Byť je figury drží pevně, hmoty, jakoby nebyly stálé, fyzické. Na jednom obraze se konkretizují běžecké lyže, na dalším velkoformátovém obraze je divák naopak konfrontován s liniemi, strukturami, jenž vzdorují, padají, lámají se, mizí. Výstava i těmito obrazy ukazuje polohu, u které jsme u autora zvyklí a ukazuje se cosi určující pro dílo Romana Šafránka. Tedy na počátku stojí běžná situace, každodenní zkušenost, kterou Šafránek fixuje pomocí fotografie, mimochodem média, jímž mapuje svět a dalo by se říci, že vedle malby a objektu je jeho zásadním vyjadřovacím prostředkem, tak kresby, poslední dobou i koláže, konstruované v grafických programech, se během procesu malby ono běžné, každodenní transformuje v něco archetypálního. Pravítko, plech, šroub, zednické náčiní, lyže, vodováha, tužka-indicie, svědectví o člověku, jeho přítomnosti v neexistujícím světě, nepřítomnosti ve světě existujícím. Roman Šafránek je skvělým žákem Aleše Veselého a Jiřího Načeradského.

Cit pro kompozici a využívání mechanických detailů, vytváření napětí v jejich skladbě byl pro Aleše Veselého rovněž typický a nelze si představit jinak tvorbu jeho žáka. Šafránkův obraz Perpetuum mobile z roku 2020 a mnoho dalších prací patří jistě mezi ně. Jiří Načeradský byl zase důležitý pro svůj živelný přístup k figuře, nutkavá potřeba malovat, zaznamenávat tělesnost, nevybíravě a opravdově, to je to, co jistě přivedlo na pražskou AVU Romana Šafránka a ostatně on sám o Načeradském hovoří jako jedné z nejsilnějších postav českého malířství. Divák, obdivující expresivní figurativní malbu musí být nadšen z toho, že hned v první půli roku 2022 může v jednom městě shlédnout práci Jiřího Načeradského a jeho dvou žáků. Sice Lubomíra Typlta a Romana Šafránka. Návštěvník Reduty je vystavenými obrazy ubezpečen, že vše co v životě vnímá jako běžné, každodenní, nedůležité je ve skutečnosti výjimečné a důležité. Také o tom vypovídá tvorba Romana Šafránka.

                                                                                                                                                                        Petr Bulava (redakčně upraveno)