4.30.
května
2022

Milan Hajdík: Transformace

místo
Reduta
kategorie
Výstavy

„ …malování samo sebe pokládá za model (čistý pohled) a vrací se k sobě samému v nutkavém opakování kódu. Nezapomínejme, že za simulací skutečného je vždy realita malování, která nikdy nepřekročí svůj stín.“.1


Baudrillardová kritická studie si všímá rozporů mezi pojmy umění a reality.  Ohlašuje konec reality a nastoluje pojem hyperrealisty. „Kritický přesah umění je mrtvý, tak i realita je mrtvá, celkově prosycená estetikou lpí na své strukturalitě a splývá s vlastním obrazem“.2 Tato slova jsou prosycena úvahou o ztrátě identity vnímání skutečnosti bez možné sublimace. Tento stav pojmenovává pojmem simulace a simulakra. „ Princip simulace překonává princip reality jako princip slasti“.3 Nad tímto paradigmatickým vzorcem umělec pociťuje závrať, jako by se vše utvářelo ve snu, který předbíhá samotný čas. Je si vědom toho, že umění není „bytím“, ale procesem uskutečňování „možného“. Milan Hajdík je právě tím umělcem, který zakouší tyto vztahy programově prozkoumávat a utvářet do obrazové plochy.

Ve svém malířském projevu se zabývá veristickým obrazem, metamorfózou obrazu, možností interpretace, definicí obrazu skrze medium, jeho přesahem nebo mystifikací. Jeho rozměrná plátna odkazují na minulost malby, a to v podobě strukturalizované metafory a metonymie. Vrstvení a překládání obrazové plochy do svébytné strukturalisty je snahou autora pojmenovat hranice samotné malby. Snovost námětu se zde střídá s ostrostí rastrů a zásahů do hmoty obrazu. Aby toho nebylo málo, vkládá autor do svých pláten další digitální a jazykové – binární kódy. Svět digitální techniky pohlcuje svět viditelný, ve vzájemné interakci utváří „novou“ simulovanou realitu. Abstrahované formy se střetávají s reálným fotografickým předobrazem námětu krajiny (především) a to v touze prozkoumat jejich limity. Dualita vznešeného („vznešené přírody“podle E. Kanta) a technického je z části kritickým a částečně ironickým poselstvím autorových děl. Hapticita a materialista pláten posouvají obraz spíše k objektu. Vedle klasické olejomalby autor používá i nemalířských materiálů a prostředků jako; gumoasfalt, nitrolaky, metalické barvy, netkané plastové textilie, brusky atd…

Malířská tvorba Milana Hajdíka vypovídá o velké formální a konceptuální zralosti. Vytváří tak ucelenou transpozici malby jako média, které je přesně schopné vyjadřovat pocity přítomnosti a záměry společenské a umělecké problematiky.


František Kowolowski


1 Jean Baudrillard,  „La réalité dépasse l’hyperréalisme“, Revue d'Esthétique 1, 1976, s.139–148.

2 Ibidem

3 Ibidem


Výstava je interaktivní. Pokud máte staženu aplikaci na načítání QR a čárových kódů, postačí po otevření aplikace nasměrovat svůj mobilní telefon na čárový kód obrazu. V tu chvíli se Vám na displeji zobrazí název díla.

Mohlo by vás zajímat

XV. Top víno Slovácka 2024
XV. Top víno Slovácka 2024
17. srpna
17:00
Reduta
září 2024
XXI. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek
XXI. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek
6. – 8. září
Klub kultury a dalších 5 míst
říjen 2024
JAZZ: Behind the Door
JAZZ: Behind the Door
24. října
19:30
Reduta
listopad 2024
JAZZ: Sound Pack (PL)
JAZZ: Sound Pack (PL)
28. listopadu
19:30
Reduta
leden 2025
JAZZ: Ondřej Štveráček Quartet
JAZZ: Ondřej Štveráček Quartet
16. ledna
19:30
Reduta
únor 2025
JAZZ: Los Quemados
JAZZ: Los Quemados
20. února
19:30
Reduta