4.30.
května
2022

Milan Hajdík: Transformace

místo
Reduta
kategorie
Výstavy

„ …malování samo sebe pokládá za model (čistý pohled) a vrací se k sobě samému v nutkavém opakování kódu. Nezapomínejme, že za simulací skutečného je vždy realita malování, která nikdy nepřekročí svůj stín.“.1


Baudrillardová kritická studie si všímá rozporů mezi pojmy umění a reality.  Ohlašuje konec reality a nastoluje pojem hyperrealisty. „Kritický přesah umění je mrtvý, tak i realita je mrtvá, celkově prosycená estetikou lpí na své strukturalitě a splývá s vlastním obrazem“.2 Tato slova jsou prosycena úvahou o ztrátě identity vnímání skutečnosti bez možné sublimace. Tento stav pojmenovává pojmem simulace a simulakra. „ Princip simulace překonává princip reality jako princip slasti“.3 Nad tímto paradigmatickým vzorcem umělec pociťuje závrať, jako by se vše utvářelo ve snu, který předbíhá samotný čas. Je si vědom toho, že umění není „bytím“, ale procesem uskutečňování „možného“. Milan Hajdík je právě tím umělcem, který zakouší tyto vztahy programově prozkoumávat a utvářet do obrazové plochy.

Ve svém malířském projevu se zabývá veristickým obrazem, metamorfózou obrazu, možností interpretace, definicí obrazu skrze medium, jeho přesahem nebo mystifikací. Jeho rozměrná plátna odkazují na minulost malby, a to v podobě strukturalizované metafory a metonymie. Vrstvení a překládání obrazové plochy do svébytné strukturalisty je snahou autora pojmenovat hranice samotné malby. Snovost námětu se zde střídá s ostrostí rastrů a zásahů do hmoty obrazu. Aby toho nebylo málo, vkládá autor do svých pláten další digitální a jazykové – binární kódy. Svět digitální techniky pohlcuje svět viditelný, ve vzájemné interakci utváří „novou“ simulovanou realitu. Abstrahované formy se střetávají s reálným fotografickým předobrazem námětu krajiny (především) a to v touze prozkoumat jejich limity. Dualita vznešeného („vznešené přírody“podle E. Kanta) a technického je z části kritickým a částečně ironickým poselstvím autorových děl. Hapticita a materialista pláten posouvají obraz spíše k objektu. Vedle klasické olejomalby autor používá i nemalířských materiálů a prostředků jako; gumoasfalt, nitrolaky, metalické barvy, netkané plastové textilie, brusky atd…

Malířská tvorba Milana Hajdíka vypovídá o velké formální a konceptuální zralosti. Vytváří tak ucelenou transpozici malby jako média, které je přesně schopné vyjadřovat pocity přítomnosti a záměry společenské a umělecké problematiky.


František Kowolowski


1 Jean Baudrillard,  „La réalité dépasse l’hyperréalisme“, Revue d'Esthétique 1, 1976, s.139–148.

2 Ibidem

3 Ibidem


Výstava je interaktivní. Pokud máte staženu aplikaci na načítání QR a čárových kódů, postačí po otevření aplikace nasměrovat svůj mobilní telefon na čárový kód obrazu. V tu chvíli se Vám na displeji zobrazí název díla.

Mohlo by vás zajímat

MUSICA: Matyáš Novák, klavírní recitál
MUSICA: Matyáš Novák, klavírní recitál
12. března
19:30
Reduta
JAZZ: Four in blue
JAZZ: Four in blue
14. března
19:30
Reduta
Zazpívej, slavíčku 2024 - finále
Zazpívej, slavíčku 2024 - finále
24. března
15:00
Reduta
Akademie třetího věku: Výstava prací výtvarného kurzu
Akademie třetího věku: Výstava prací výtvarného kurzu
27. března – 22. dubna
Klub kultury
duben 2024
Jaromíra Slívová: 21:21
Jaromíra Slívová: 21:21
3. – 26. dubna
Reduta
JAZZ: Lukáš Oravec Quartet
JAZZ: Lukáš Oravec Quartet
18. dubna
19:30
Reduta