Michał Szalast: Albíni
Michał Szalast
Albíni
Výstavu pořádá Asociace českých filmových klubů, Letní filmová škola v Uherském Hradišti a Institut tvůrčí fotografie Filozoficko‑přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě
Kurátor Vladimír Birgus
Rozsáhlý cyklus fotografií Michała Szalasta o albínech z tanzanského ostrova Ukerewe na Viktoriině jezeře značně koriguje naše obvyklé představy o tragickém životě lidí, kteří jsou kvůli odlišné barvě kůže svými černými spoluobčany nenáviděni, ostrakizování a někdy i zabíjeni. Není výsledkem letmé návštěvy evropského fotoreportéra v exotickém africkém prostředí, ale vznikl díky tomu, že se Michału Szalastovi podařilo během delšího pobytu v Tanzanii s mnohými albíny navázat bližší kontakty a získat si jejich důvěru. Mohl je proto fotografovat v jejich domovech, při práci, při dětských hrách i při návštěvách u lékaře. Stal se jakýmsi nepozorovaným pozorovatelem, před jehož objektivem fotografovaní lidé nepózovali, ale chovali se zcela přirozeně.
Autor jejich důvěry nezneužil k vytváření povrchně efektních záběrů, ale s velkou empatií se snažil ukázat především to, že tito lidé i přes všechny handicapy a traumata touží žít podobně jako jejich šťastnější sousedé. Sám o tom říká: „Světlo je láká, ale snaží se před teplými doteky slunce chránit. Ovšem mnohdy prohrávají a za chvilky radosti na slunci platí strupy vlastní kůže. Někdo by je dokonce mohl nazvat vězni temnoty. To však neviděl úsměv na tváři albínů. Úsměv pocházející z těch nejjednodušších radostí, jimiž se můžeme těšit bez ohledu na to, zda žijeme v polorozpadlé chatrči v Tanzanii s prokletím černocha s bílou kůží, nebo v evropském zámku s výsadou být bělochem. Je to příběh o albínech, o temnotě, s níž se snaží bojovat, a o světle, kterého se nedostává.“
Michał Szalast v souboru Albíni navazuje na tradici humanistické fotografie, ale kombinuje ji s prvky aktuálního subjektivního dokumentu. Působivost jeho expresivních záběrů umocňují ostré kontrasty černé a bílé, hrubé zrno i kontrapunkty světel a stínů. Neméně důležitá je i mimořádně promyšlená obrazová skladba, zdůrazňující symboličnost a metaforičnost setkání různých zdánlivě nesouvisejících motivů, eliminující nepodstatné prvky a soustřeďující se na hlavní motivy. Tím často bývají ruce. Bílá ruka dotýkající se černé ruky ukazuje, že ve vztazích černých Afričanů a albínů může být i mnoho tolerance a vzájemného porozumění.
Vladimír Birgus
Michał Szalast
Narozený 1979 v Bytomi. Fotograf, kurátor, publicista, filmový dokumentarista a pedagog Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě, dříve pracoval jako fotoreportér deníků Dzennik Zachodni a Super Expres a tiskových agentur East News, Forum Photographers a Polish Press Agency. Vystudoval historii na Slezské univerzitě v Katovicích a fotografii na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Měl autorské výstavy v Polsku, České republice a ve Francii a zúčastnil se řady skupinových expozic. Byl kurátorem a spolukurátorem mnoho výstav, například Made in Opava, Muzeum Historie Katovic, 2018; INT/EXT, Transphotographiques, Lille 2018; Tři dekády, Institut tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě 1990‑2020, Uměleckopůmyslové museum - Dům U Černé Matky Boží, Praha 2020 a Dům umění, Bratislava, 2020; 30+. 30 let Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, Dům umění, Opava; Wspólna Opawa / Common Opava, Fotofestival, Lodž 2022. Napsal texty k několika knihám, například Krzysztof Gołuch: Co siódmy/Every Seventh One, Ruda Śląska 2017, Krzysztof Gołuch: Hotel, Bialystok 2021 nebo Krzysztof Gołuch: Nie/Zapomnienie, Ruda Śląska 2025.
Výstavu podpořila Slezské univerzita v Opavě (grant SGS/1/2024).
